Problém obvyklého nájemného se objevuje v souvislosti s uvolněním (deregulací) nájemného především v obecních bytech v posledních dvou letech. Pochopitelně tím nejlepším způsobem, jak určit výši, je dohoda mezi pronajímatelem a nájemcem. Pokud k ní nedojde, přichází ke slovu soud a s ním obvykle i soudní znalec. Předmětem sporu bývá ovšem i samotné definice obvyklé ceny (viz ve slovníčku pojmů), neboť nájem je přeci jen specifickým statkem. Nejčastějším způsobem pro znalce je použití srovnatelného tržního nájemného, teprve v dalších krocích přicházejí na řadu jiné metody. Orientační hodnoty lze vyčíst v údajích realitních kanceláří nebo na nejrůznějších webech s cenovými mapami nájmů. I přes určité náklady je tedy možná nejlepším řešením požádat ve shodě stran renomovaného znalce či ústav o zpracování posudku již při sjednávání nájmu a vyhnout se tak dalším poplatkům za advokáty a soudy.

Závěrem je nezbytně třeba zdůraznit, že samozřejmě vedle dalších okolností při posuzování obvyklého nájemného, velice záleží i na technickém stavu ploch dané jednotky a celého domu. Pokud je byt nebo dům ve velmi špatném stavu, případně v okolí působí významně negativní vlivy, pak pronájem může být dokonce nerealizovatelný a tržní hodnota nájemného, protože obvyklé nájemné v tomto případě neexistuje, je tudíž nulová. Vyhodnocení všech těchto vlivů a odlišností od pomyslného průměru, zejména dopadů zjištěného technického stavu ve vazbě na plnění příslušných požadavků bezpečnosti, norem, problematické dopady okolí, atd...bývají skutečně činnosti příslušející výhradně soudně-znaleckým subjektům, jejichž závěry bývají meritorní zejména v případě soudních sporů a kolizí při nedohodě stran o úrovni nájemného.